Suaréz rasista? Ale kdeže, pouze oběť FA!

Včerejší večer všechny příznivce fotbalového klubu Liverpool FC značně překvapil, rozezlil a pořádně jim zvýšil  krevní tlak. Luis Suaréz se po devíti týdnech dozvěděl výsledek šetření anglické Football Association, který ho shledal vinným z rasistických útoků na hráče Manchesteru United Patrice Evru.

Pro lidi, kteří celý vývoj situace sledovali a patřili mezi zastánce Luise a jeho neviny, je včerejší rozsudek velkým zklamáním. O tom, že je Luis vinen rozhodli pouze na základě slova Patrice Evry, který sám není žádný svatoušek a patří k velkým simulantům ve fotbalovém světě. Navíc sám řekl, že si nemyslí, že by Luis Suaréz byl nějaký rasista.

Další věc je, že o svém rozhodnutí FA rokovala devět týdnů. Jak je tohle vůbec možné jestli jsi byli jistí Suarézovou vinou, s čím tak dlouho otáleli? Díky tomuto devíti-týdennímu zpoždění, které štvalo všechny fans, vedení Liverpoolu a určitě deptalo i samotného Luise, přijde sám hráč o nejdůležitější část sezóny. Suaréz dostal osmi zápasový distanc a vysokou pokutu. Trest začne platit za 14 dní, do té doby se může Luis odvolat. Je ovšem jasné, že tohle k ničemu nepovede a pro všechny, kteří jsi jen přečtou název článku na sport.cz http://fotbal.sport.cz/clanek/195626-suarez-z-liverpoolu-rasisticky-urazel-ma-stop-na-osm-zapasu-a-zaplati-pres-milion.html ,je Luis už navždy rasistou.

Anglická Football Association ukázala čeho je schopná, z Luise udělala obětního beránka a odstrašující příklad. Pro LFC z toho plyne velká ujma. Suaréz bude chybět v semifinále Carling Cupu proti Man City, proti zápasu s Man United. A to všechno je jen závislé na tvrzení Patrice Evry, že ho Suaréz nazval negrem nebo něčím podobným, ikdyž to nikdo nezaregistroval. Nikdo z fans, z hráčů obou mužstev ani z pětice rozhodčích. Tak kde jsme?

I kdyby odvolání Liverpoolu dopadlo dobře a trest by se snížil, Luis už navždy zůstane rasistou a to vše jen díky nařčení hráče Manchesteru United Evry, který samotnému Suarézovi nadával ve španělštině a žádný postih za to nemá.

Luis je temperamentní hráč, často rozhazuje rukama a někdy neudrží nervy na uzdě, nicméně jeho otec je černoch, v Ajaxu hrál s množstvím hráčů různé barvy pleti, tak si nemyslím, že zrovna on by byl ten, který bude protihráče častovat rasistickými urážkami. Pro nás jsi nevinný Luisi! YNWA!

Jaromír Jágr, prostě pan hokejista!

Po dlouhé době jsem se odhodlal sledovat zápas NHL. Těžká oběť přijít o tři hodiny spánku, ale stálo to za to. Dnes v noci se hrál zápas mezi domácí Philadelphií Flyers a hostujícím celkem Toronto Maple Leafs. Kdo nevlastní na televizoru nějaký placený kanál, na kterém se mohou zápasy NHL sledovat, je odsouzen k hledání streamu na internetu. A nutno dodat, že najít kvalitní stream, který by vydržel po celou dobu zápasu, je obtížný problém.

Každý hokejový fanoušek u nás jistě zaregistroval, že v téhle sezóně obléká dres Philadelphie náš nejlepší hráč Jaromír Jágr. I proto jsem si vybral sledovat tento zápas. Nedávno jsem četl, že Jarda upadá do průměru mezi ostatní hráče, no nechtělo se mi tomu věřit. Věřil jsem, že dnes je ten správný den, kdy se Jarda poprvé trefí po návratu do NHL.

No, ale pojďme k zápasu samotnému. Kolem 01:15 středoevropského času zápas začal. Úvodní oťukávání a drobné šance na obou stranách protrhl, momentálně nejlepší hráč NHL, Phil Kessel gólem. 0:1 pro Toronto. Inkasovaný gól ovšem domácí nijak zvlášť neomezil v jejich hře a tak v přesilového hře čtyři minuty před koncem první třetiny poslal Claude Giroux nahrávku na rozjetého Jardu, ten si prohodil puk mezi obránci a sám tváří v tvář Gustavssonovi nezaváhal. Gól oslavil jak jinak než zasalutováním, jako za starých časů.

http://video.nhl.com/videocenter/console?hdpid=49&id=130265  - Jarda, jako za starých časů.

Druhá třetina se nesla ve zvýšeném úsilí Philadephie strhnout vedení na svou stranu, což se jim zásluhou Hartnella podařilo. V druhé třetině se znovu do samostatného úniku dostal Jarda Jágr, provedl kvalitní blafák na forhand, ale tentokrát Gustavsson zasáhl famózním zákrokem. Po téhle akci, následoval téměř čtyř minutový brutální tlak Flyers, ze kterého gól nepadl.

Třeti třetinu jsem měl narušenou kvalitou streamu, který se neustále zasekával, nebo předbíhal zvuk obraz. Tak jsem se o dalším gólu Hartnella dozvěděl s tří vteřinovým předstihem zvuku před obrazem. Na tabuli svítil, 11 minut před koncem základní hrací doby, stav 3:1 pro domácí. Toronto se naneštěstí pro Flyers vzdát nechtělo a zvýšilo svou aktivitu v útočném pásmu. Osm minut před koncem se Torontu podařilo snížit podivným gólem na 3:2 a začal jejich velký tlak, nicméně golmam Flyers Bobrovsky chytal výtečně. A tak přišla 56. minuta zápasu a v ní znovu Jaromír Jágr v samostatném úniku. Nic nevymýšlel a stejně jako v první třetině střelou na vyrážečku rozvlnil síť za Gustavssonem po čtvrté, čímž uzavřel gólový výčet zápasu. Flyers porazili Toronto 4:2.

Je neuvěřitelné jaký obrovský rozdíl je mezi NHL a jinými hokejovými ligami ve světě. Je to radost sledovat takové nasazení, akce, kličky, střely a umění všech hráčů, kteří bruslí po ledě. Zajímavé je také to, jak jsou všechny týmy vyrovnané a mladí hráči maji obrovskou kvalitu, kterou se vyrovnávají a mnohdy i předčí zkušené hráče, kteří NHL hrají několik let. No a Jarda Jágr byl famózní. Ti kteří o něm nedávno psali, že upadá do průměru, jak se zdá, pravdu neměli...

http://video.nhl.com/videocenter/console?intcmpid=nhl-hp-vidchn-highlts - sestřih ze zápasu

DORO PESCH - Zlín, MoR Café 2011

Čtvrtek 6. října 2011 byl den, kdy se v rámci svého turné představila německá zpěvačka DORO PESCH ve Zlíně v klubu Masters of Rock Café. Doro letos projezdila téměř celou Evropu se svým turné, které se koná na počest jejího vystupování na metalové scéně po dobu 25 let.

Jako předkapela vystoupili italští Merendine, které Doro přizvala na své turné. Na koncert přijela spousta metalových fanoušků starších generací, kteří Doro poslouchali před dvaceti lety a nutno přiznat, že Merendine je kapela hrající velice odlišný žánr metalové hudby než Doro. I proto si předkapelu poslechlo málo lidí, ale ti co ji neslyšeli přišli o zajímavý zážitek. Zpěvák kapely oplýval brutálním hlasem a takovým pivcem, jaký se u zpěváků vidí málokdy.

Po přestávce se již na pódiu objevila metalová královna DORO Pesch. Zazpívala se svou kapelou spoustu svých nejznámějších písniček jako Burning the witches, Für Immer, We are the metalheads a další. Kromě těchto svých songů zazpívala ještě cover od Judast Priest Breaking the law a hned následovalo All we are. Celé vystoupení mělo úžasný náboj a energii vloženou od zpěvačky samotné. Na Doro je skvělá další věc a to její kontakt s fanoušky, dokáže všechny dostat do varu a lidi v první řadě měli to štěstí, že si s ní i některé pasáže mohli zazpívat. Jeden fanda dokonce Doro vyznal svou dlouhotrvající nehynoucí lásku.

Celý koncert byl jednoduše úžasný, a Doro byla na konci odměněna dlouhým potleskem a vyvoláváním jejího jména. Dojatá se vydala na další cestu po svém turné a spokojení fandové na cestu domů.

Derby ValMez - VHK Vsetín: spravedlnost existuje

17. září 2011 byl den prvního valašského derby v nové sezóně. VHK Vsetín zajížděl k zápasu do Valašského Meziříčí. Statistiky z předchozích derby byly jednoznačné, 9:0 ve prospěch ValMezu. Pro Vsetín tak přišla další šance zlomit prokletí neúspěchu v zápasech s ValMezem a po dvou vítězstvích v přípravných zápasech konečně nad Bobry zvítězit.

Utkání začalo v 17:00. První třetina se nesla v duchu dobrého hokeje,v kterém měl Vsetín mírně navrch nad ValMezem. Vsetín měl více šancí a některé byly hodně nebezpečné, ale vše ztroskotalo na domácím brankáři Vlachynském. Na Vsetínské straně se do brány postavil od začátku zápasu letos poprvé Lukáš Plšek. Po první třetině svítil na ukazateli stav 0:0.

Ve druhé třetině se hra vyrovnala, hráči Valašského Meziříčí začali lépe bruslit, ale mimo přesilové hry způsobené ani ne tak hráči, jako spíš rozhodčím Jeřábkem, jehož metr byl nastavený zjevně ve prospěch domácího mužstva. Vsetín stále hrozil z nebezpečných šancí, bohužel první branku zápasu se vstřelit podařilo ValMezu. V přesilového hře se dostal k dorážce domácí Luděk Růčka, 1:0 pro Valašské Meziříčí. Ihned po buly se ujal puku domácí Miroslav Varga a poslal ho mezi betony Plška, 2:0. Na Vsetínské hráče to mělo opačný efekt než se dalo očekávat. A tak se podařilo Vsetínu zásluhou kapitána Daniela Vaňka snížit na  2:1. O chvíli později se dostal k puku v útočném pásmu Vsetína Zbyněk Spitzer a střelou na lapačku Vlachynského vyrovnal na 2:2. Za tohoto stavu se šlo do šaten.

Očekávání 3. třetiny bylo velké a všichni vsetínští fanoušci věděli, že snad dnes už by to mohlo vyjít. Vsetín nastoupil do třetí třetiny jako lepší celek a ValMez přehrával. Bobři hrozili jen z občasných protiútoků, ale otěže zápasu s rukou vsetínských se mu vzít nepodařilo. V 55. minutě zápasu se po závaru před Vlachynského brankou dostal k dorážce Martin Kubo a Vsetín se ujal vedení 2:3 a mohl odstartovat obrovskou radost nejen hráčů, ale i početné skupiny fanoušků Vsetína. O dvě minuty později se jako třetí v pořadí před Vlachynským dostal k puku Daniel Tesařík, obhodil domácího brankáře a poslal kulatý nesmysl do prázdné brány, 2:4 pro Vsetín. Následně byl vyloučen vsetínský hráč a aby toho nebylo málo, tak znovu zaúřadoval rozhodčí Jeřábek a poslal Vsetín do 3, za faul Fardy, který nebyl, což všichni přítomní mohou potvrdit. Bobři uzavřeli Vsetín v obranném pásmu a nakonec se jim podařilo snížit na 3:4. Do konce zápasu zbývalo něco přes minutu. Trenér Valašského Meziříčí odvolal brankáře a ValMez zkoušel hru v 6 proti 4. Vsetín se ubránil a oslavy mohly propuknout na plno.

Obrovská radost zaplavila početné vsetínské publikum, které po celý zápas neúnavně povzbuzovalo své miláčky na ledě. Děkovačka po zápase byla famózní. Lukáš Plšek dokázal skvěle zachytat a i díky němu se Vsetínu podařilo snížit sérii s Valašským Meziříčím na 1:9. Nádherný zápas s nádherným koncem, kdo chyběl může určitě litovat...

Vstup VHK do sezóny 2011/2012

Letní příprava hokejového VHK Vsetín probíhala od začátku srpna. V prvním utkání Vsetín dokázal porazit Zubr Přerov a předvedený výkon našich borců naznačil, že letos by konečně mohla sezóna stát za to. Vsetín dále v přípravě pokračoval v solidních výsledcích a výkonech s tím, že dokázal poprvé v historii od návratu do 2. národní ligy porazit v derby Bobry z Valašského Meziříčí. Na začátku září příprava skončila a Vsetín zůstal na domácím ledě nikým neporažen. Očekávání na novou sezónu bylo velké...

Přišla neděle 11. září a s ní i dlouho očekávaný začátek nové sezóny. VHK Vsetín měl doma přivítat celek z Frýdku Místku. V 17:30 utkání začalo. Vsetín začal vlažně a hra neodpovídala ani zdaleka úrovni v přípravných zápasech. Vypadalo to jako by hráči byli v křeči z toho, že hrají první ligový zápas. Po první třetině Vsetín vedl na Frýdkem 2:0, ale předvedená hra nebyla nic moc.

Pokud Vsetín v první třetině "nic moc" nepředvedl tak ve druhé třetině to byl děs. Hráčům přeskakovaly puky přes hokejku, 90 procent přihrávek bylo špatných a celková úroveň hokeje předváděného vsetínskými hráči klesala k bodu mrazu. Možná je to způsobeno tím, že Frýdek nepředváděl normální hru, ale takový "anti hokej" a vsetínští se tomu přizpůsobili a hráli prakticky to samé. Navíc se nepodařilo využít přesilovku 5 na 3 a Frýdek se dostal k otěžím zápasu. Po druhé třetině svítil na ukazateli stav 2:2 a publikum, které bylo před zápasem natěšené na hokej a jasné vítězství Vsetína vysokým poměrem, bylo značně zklamané až znechucené.

Do třetí třetiny Vsetín vstoupil naprosto odlišně, začal lépe bruslit, postupně se začaly dařit i nějaké akce a sebevědomí hráčů stoupalo. A když pak ujel frýdecké obraně domácí Slováček a dával na 3:2 dalo by se říct, že bylo o vítězi rozhodnuto. Frýdek ve třetí třetině neměl prakticky žádnou vážnější šanci, po gólu Slováčka se už k ničemu nedostal. Byl to naopak Vsetín, který díky Fero Zůbkovi zvýšil na 4:2 a rozhodl o třech bodech pro Vsetín z tohoto zápasu.

Po zápase si hráči i fanoušci vychutnali "Co vy zpíváte?" a šlo se domů. Každému ovšem bylo jasné, že s takovýmto výkonem, který naši borci předvedli by se s lepším soupeřem nepodařilo uhrát ani bod za remízu. A to nás v dalším zápase čekal Přerov...

Vltava tour 2011

Pět let uběhlo jako voda a my se znovu s kamarády ocitli ve Vyšším Brodě na břehu naší královské řeky Vltavy, aby jsme ji zdolali a dokázali si naši vodáckou krev. Začátek výletu byl naplánován na 20. srpna 2011, kdy právě nad Českou republikou panovaly pravé letní vedra po propršeném létě. Do Vyššího Brodu jsme se vypravili vlakem z Valašského Meziříčí. Úmornou devíti-hodinovou cestu jsme si zpestřili nejlepším českým mokem - pivem.

Ve Vyšším Brodě se vyplatí podívat do centra města, je zde velký Cisterciánský klášter a pořádají se zde různé muzejní výstavy. Na druhý den od příjezdu po převzetí lodí jsme se vydali na Vltavu. Vltava je pro vodáky u nás nejvíce vyhledávaná a lze zde potkat i spoustu cizinců např. Němce, Rakušany nebo Maďary. Kousek za Vyšším Brodem nás čekal první jez a jak se dalo očekávat, hned jsme se "udělali." Nicméně ve vedru, které panovalo přišlo osvěžení vhod. Na Vltavě potkáte okolo také spoustu bufetů a pojízdných drink-barů. První den na vodě byl zakončen v kempu za městem Rožmberk nad kterým se tyčí stejnojmenný hrad.

Úroveň kempů podél Vltavy je velice dobrá, většinou jsou zde kvalitní sprchy i sociální zařízení doplněné bufetem nebo kempovou hospodou s klasickými vodáckými dobrotami či pitím jako "vodníkovo semeno." Celou naši tour nám v kempech znepříjemňovaly tisíce vos, které jsou letos velice přemnožené. Jejich drzost v některých chvílích dosahovala nepředstavitelných mezí. Každý schytal nějaké to žihadlo. Další den nás čekalo přibližně 11 říčních kilometrů zakončených v kempu Branná. Tento kemp je jeden s nejkrásnějším prostředím ze všech na Vltavě. Nevýhodou je, že zde není žádný obchod s potravinami, jediný obchůdek byl bohužel na druhém břehu Vltavy, přes kterou jsme se museli přebrodit.

Další den byl cíl cesty v kempu Nové Spolí, který se nachází těsně před městem Český Krumlov. Na oběd jsme zastavili v kempu u Vikinga. Zde se vážně vyplatí zastavit a dát si něco k jídlu, porce velké a cena malá. Ve většině případů to bývá bohužel naopak. Kemp Nové Spolí je pouze vysečený a srovnaný kus břehu u Vltavy se záchody a sprchami. Jelikož panovalo neúnosné vedro tak jsme se bavili na břehu skákáním do vody z lana na stromě. Později jsme se vydali do Českého Krumlova na městskou policii vrátit peněženku, kterou nalezl kamarád v kempu u Vikinga. Projít se Českým Krumlovem je báječný zážitek, město velice připomíná naši matičku Prahu a z každého kouta dýchá trocha historie.

Ve středu nás čekala nejkrásnější část cesty, plavba skrz Krumlov a jeho jezy. Těžko říct co bylo zajímavější, jestli jen plavba přes město a obdivování staveb a domů po obou březích Vltavy nebo sjíždění jezů. Český Krumlov je nádherné město, ale z vody dostává ještě jiný rozměr než ze břehu. Pod hradem nás čekal největší jez na naší cestě. Aby jsme si patřičně užili ten zážitek, tak jsme jez pokořili dvakrát. Jeden pokus skončil fiaskem, při kterém posádka druhé lodi ztratila cenné zásoby piva (naštěstí se je později podařilo nalézt), ale i tak tenhle jez stál za to. Středeční plavba byla zakončena v tradičním kempu Zlatá Koruna.

Večer jsme se zabavili cestou na nedaleký hřbitov. V noci nás pak přepadla monstrózní bouřka s hromadou blesků, hromů, silným větrem ale skoro žádným deštěm. Ráno bylo znovu bez mráčku jako předešlé dny a z nás se pomalu, ale jistě stávaly grilované výpečky. Ze Zlaté Koruny nás čekal poslední 20 kilometrový úsek do kempu Poslední štace. Cestu nám zpříjemňovaly četné peřeje, kterých na Vltavě vodák moc nenajde, ale i tak je Vltava jedna z našich nejdivočejších řek. Poslední úsek se nesl ve znamení zranění, ztrát a nálezů a četného převracení lodí obou posádek. Nakonec vše dopadlo dobře a my dojeli zdárně do cíle. V kempu jsme museli počkat do dalšího dne, kdy jsme měli navrátit půjčené lodě a vybavení.

Ještě odpoledne jsme se vypravili vlakem do Českých Budějovic na krátký výlet, kde jsme jak jinak navštívili McDonald. Poslední noc na vodě jsme spali "pod širákem." V pátek si z Bisportu přijeli pro půjčené lodě a vybavení a my se vypravili na vlak z Boršova nad Vltavou zpět domů. Letošní Vltava tour se vydařila na sto deset procent, nezbývá než čekat, která že řeka nás čeká další rok. Tak teda "ahoj" zase za rok...

Masters of rock 2011

Rok se s rokem sešel a stejně jako posledních 8 let patřil druhý červencový týden největšímu festivalu tvrdé rockové a metalové hudby ve východní Evropě. Masters nebo-li MoR se odehrál mezi dny 14. až 17. července v malebném městečku Vizovice nedaleko Zlína. Město Vizovice především známé jako sídliště likérky Rudolf Jelínek, které je tedy centrem všech druhů pálenek, se stalo na čtyři dny hlavním městem všech metalistů a metalistek.

Pro mě a mé kamarády se MoR stal srdcovou záležitostí a je to pro nás jako dovolená. Letos jsem navštívil Masters of Rock po páté, takže to pro mě bylo takové malé jubileum. Čtyři dny nabité metalovou hudbou plnou zahraničních hvězd, dobrým pivem a hlavně skvělým kolektivem, co víc si přát? Abychom řádně nasáli atmosféru, byl naplánován odjezd pro jistotu už den předem. Po příjezdu na stejné místo jako každý rok následovalo klasické stavění stanu a zabydlování se. A stejně jako každý rok, tak i letos, se nám to snažili znepříjemnit tisíce lesních mravenců. Nakonec jsme mravenců měli dost, tak se šlo před areál do stánků na pivo. O MoRu se říká, že je zde obrovský výběr pití a jídla všeho druhu. Něco na tom bude.

Ve čtvrtek ráno jsme se probudili do zataženého dne, počasí nevěštilo nic dobrého. Po dvanácté hodině konečně nastala chvíle ke vstupu do areálu likérky. Letos všude přítomné stánky s jídlem, pitím, metalovým oblečením a podobnými věcmi, doplnily hry od Gambrinusu. Lidé si mohli zajezdit na býkovi, v tomto případě na plechovce piva Gambrinus, proběhnout překážkovou nafukovací drahou, zabojovat jako bojovníci sumo, vylézt na gumovou lozící stěnu s odborným jištěním nebo prostě zahrát na velkém nafukovacím hřišti fotbálek. Obzvlášť fotbal byl pro procházející velkou atrakcí. Hráči to měli znepříjemněné tím, že na gumové zemi byla vrstva vody. Jak se říká kdo maže, ten jede. A jezdilo se vážně ve velkém, některé situace byly velice komické a některé vypadaly docela nebezpečně. Nakonec pro nejodvážnější zde byl připraven bungee jumping ze 70 metrů vysokého jeřábu.

Jako první zahrál na pódiu klasický valašský Fleret. Kapela bohužel již vystupuje bez své osmdesáti dvouleté zpěvačky Jarmilky Šulákové, ale i tak to byl řádný nářez. Slyšet zpívat pár tisíc metalistů lidovky typu Zafúkané, zafúkané je nezapomenutelný zážitek. Okamžitě mě zaplavila vlna hrdosti, že mohu být součástí toho co se kolem mě děje. Do večera zahrály dalších spousta kapel, jako například Alestorm nebo Amorphis. Večer pak patřil vystoupení  tzv. Pagan Alliance, což jsou dvě kapely: Eluveitie a Finntroll. Parádní vystoupení obou kapel, při kterých se střídaly songy od obou band. Nechybělo pořádné pogo ani tzv. Wall of death. Největší běsnění davu nastalo při písni od Inis Mona. Po Pagan Alliance následovalo vystoupení další hvězdy Hammerfall a následně kapely Moonspell.

Páteční den sliboval večerní vystoupení hlavní hvězdy Twisted Sister, ale do té doby zahrálo ještě několik kapel. Odpoledne se na hlavním pódiu pojmenovaném po loni zesnulém hudebníkovi Ronnie Jamesi Diovi představila česká kapela Silent stream of godless elegy. Další banda tentokrát z Maďarska Ektomorf předvedla šílené vystoupení. Styl hudby připomínal mix kapel Sepultury a Soulfly a show to byla vážně výtečná, zpěvák dokázal dostat lidi do varu. No a pak už následoval Twisted Sister. Velká hvězda z Ameriky, od které většina osazenstva znala pouze jednu nejslavnější písničku, předvedla show, jak se říká, za všechny prachy. Podle spousty lidí to byl nejlepší headliner ze všech ročníků Masters of Rock. Po TS přišla na řadu kapela Airboune. Říka se, že Airboune jsou novodobí AC/DC a nebude na tom jen zrnko pravdy, ale rovnou celá kopa. Exkluzivní představení doplněné lezeckou zdatností zpěváka na konstrukci pódia, z která poté zahrál a zazpíval bylo opravdu dech beroucí.

V sobotu přišlo pravé letní počasí. V poledne vystoupil Jiří Schmitzer. Výkon tohoto herce/hudebníka i přes prasklé struny na své kytaře byl parádní. Odpoledne přišla na řadu powermetalová kapela z Německa jménem Powerwolf, podle bratrů Wolfů, kteří kapelu založili. Pro mě osobně to bylo druhé nejlepší vystoupení z celého Masters of Rock. Večer spustil svou show U.D.O, bývalý zpěvák ze skupiny Accept. Ikdyž je tento chlapík poměrně starý, tak na svůj věk dokázal dovézt zpěv do obdivuhodných výšek a celkové vystoupení bylo parádní. Po U.D.Ovi přišla na řadu další hvězda Guano Apes. Bohužel být hvězda neznamená skvělý výkon a v tomto případě to platilo bez výhrady. Kdo ví, jestli to bylo špatně zvoleným playlistem nebo špatným zpěvem Sandry, ale Guano Apes byla naprostá nuda a pro mě totální propadák.

Neděle znamenala pro mnoho lidí stopku v pití alkoholu a někteří z nich se již v dopoledních hodinách vypravili na cestu domů. Odpoledne se předvedla kapela z Ruska Arkona, která vyznává folk metal s drsným hlasovým projevem své zpěvačky Mashi. Na večer vystoupili němečtí Oomph!, kteří jsou náramně podobní svým krajanům Rammstein. Po nich kapela Overkill a poslední hvězda festivalu Helloween. Helloween zahráli velice povedený koncert, snad až na místy dlouhé vypravování zpěváka. Jako poslední zahrála před již velice prořídlým publikem kapela Tři sestry.

Pět dní uběhlo jak voda. Letošní MoR navštívilo a dost méně lidí než ten loňský, který byl jako jediný v historii vyprodaný. Nakonec si našlo cestu na Masters přes 23 tisíc lidí. Jako vždy byl festival doprovázen skvělou atmosférou, která je v Evropě pověstná. Dobře to vystihl kytarista Twisted Sister Jay Jay French, když řekl, že to pro celou kapelu byl výjimečný zážitek. A ten už něco viděl! No a nám nezbývá než doufat, že ten rok rychle uteče. Příští rok nás čeká jubilejní desátý ročník a kdo ví, třeba se konečně na Ronnieho pódiu objeví vysnění IRON MAIDEN...