Druhé utkání série se odehrálo na Lapači a i v něm byli lepšími hráči VHK Vsetín. Znovu se ujali vedení 3:1 a znovu po šedesáti minutách byl stav vyrovnaný, tentokrát 4:4. Velké chyby v naší obraně zapříčinily vyrovnaný stav. Opava moc hokejové krásy nepředvedla, spíš by se někteří z hráčů hodili do Národního divadla. Ale i tak došlo na prodloužení, ve kterém půl minuty před koncem po obrovské hrubce vsítila Opava vítězný gól a Lapač utichl. Smutné na tom je, že Vsetín jak v Opavě tak doma vedl celé utkání. Znovu ovšem rozhodly chyby na naší straně a až neuvěřitelné štěstí na straně hostů. Hráčům nezbývalo než o dva dny později v Opavě zabojovat a zkusit vrátit sérii na Lapač.
Do Opavy se znovu s hokejisty vypravila velká skupina příznivců Valašského hokejové klubu. Tentokrát nás byly více jak tři stovky. Ovšem fandění vinou velkého rozestupu všech příznivců nestálo za moc. Každopádně snaha od nás v hledišti byla a stejně tak od hokejistů na ledě. V bráně se po dlouhé vládě Hromady, kterému zápasy play-off nevyšly, objevil Lukáš Plšek. Ogaři bojovali srdcem za Vsetín a v dramatickém závěru zapříčiněném rozhodčími dokázali uhájit vedení až do konečného hvizdu. Zvítězili 4:2 a vrátili sérii zpět na Vsetín.
Na Lapači již před zápasem bylo jasné, že tentokrát konečně přijde početnější návštěva a určitě se bylo na co těšit. Vsetínští byli od začátku lepším týmem, ale byli to Opavští, kteří se ujali vedení ve 12. minutě první třetiny. Žlutozelení vrhali všechny síly do útoku, ale štěstí stálo jako v předešlých zápasech na straně celku ze Slezka. Do třetí třetiny se šlo za stavu 0:1 pro Opavu. Všichni věřili ve vyrovnání a to přišlo v 53. minutě, kdy se kapitán Vaněk proháčkoval až před Šafránka a vsítil gól. Nastala eufórie. Ta byla ovšem záhy přerušena. Sudí gól neuznal pro údajné kopnutí bruslí. Nakonec se Vsetín ale přece jen dočkal, když v 56. minutě vyrovnal Michal Žák. V ten okamžik jsem myslel, že je konec světa a Lapač půjde k zemi. Nestalo se :) To, co se dělo po vyrovnávacím gólu, je pro mě jeden z nejlepších okamžiků, jenž jsem měl tu čest na našem svatostánku zažít. V prodloužení se nerozhodlo, proto přišly znovu na řadu trestná střílení. Nepamatuji si, co se dělo po čas nájezdů na tribuně vyhrazené pro sedící diváky, ale tribuna na stání se celá držela za ramena. Neuvěřitelné nervy, někteří z nás to vypětí nevydrželi a raději hleděli do země. Opavští odjeli čtyři trestná střílení s prázdnou, náš čtvrtý byl úspěšný. Rozhodující gól vstřelil po ukázkovém blafáku mladíček Pokorný a Vsetín zvítězil. BOMBA. Jeden z nejlepších zápasů, který jsem zažil. Stav série 2:2.
Při pátém rozhodujícím utkání byl stadion Slezanu doslova zahltěn vsetínskými fans. Kteří obsadili celou jednu tribunu podél ledu. Velká podpora z našeho tábora hnala hokejky za vítězstvím. Po první bezbrankové třetině přišla třetina druhá, ve které napadaly všechny góly zápasu. Vedení se ujali hráči Slezanu, ale díky nádhernému gólu Petra Hrušky se Vsetínským podařilo vyrovnat a následně strhl vedení v zápase na žlutozelenou stranu nejlepší střelec Renda Kajaba. V poslední třetině se Opavští hráči snažili o vyrovnání, ale to se jim i díky notné dávce štěstí na naší straně nepovedlo. VHK se konečně dočkal a po pěti letech postoupil do vytouženého semifinále. Tam jej bohužel čekal tým prostějovských Jestřábů.
Prostějov. Největší favorit na postup do první ligy. Profesionální tým poskládaný z odchovanců pražské Sparty a dalších zkušenějších hráčů, kteří přičichli i k extralize. Jak Prostějov, tak i Vsetín měli po čtvrtfinále na odpočinek pouze jeden den a hned se šlo do semifinálových bojů. První zápas jasně ovládli Jestřábi a zvítězili na svém ledě 5:1. Rozhodly časté vyloučení na naší straně a velká nekoncentrace v obranné hře týmu z Valašska. Stejně jako na ledě, tak i v hledišti měli domácí jasnou převahu. Lidí ze Vsetína dojelo na první zápas docela dost, ale úroveň našeho supportu stála za starou belu. Když pak našim automobilům nějací vtipálci provrtali nádrže, tak jsme se vraceli nejen bez bodu, ale i bez paliva.
Na druhý semifinálový zápas se čekala velká návštěva. Nejen v této sezóně patřili Jestřábi k týmu, který dokáže na Lapač přilákat více lidí než ostatní zápasy. Když se tento faktor spojil s napětím a atmosférou play-off, bylo se na co těšit. Z Prostějova přijela početná výprava fanoušků, kteří skvěle podporovali svůj tým a měli připravené hezké choreo. Na zaplněném Lapači byla po celý zápas krásná atmosféra. Konečně se podařilo do ochozů přitáhnou více jak 2500 "platících" diváků. Většina odhadů se pohybovala kolem tři a půl tisíce lidí. Zápas měl skvělý náboj, hrál se útočný hokej, bohužel smolně skončil pro zelenožluté. Za stavu 4:4 ve třetí třetině jsme se nechali nesmyslně vyloučit do tří a Jestřábi přesilovky umí využívat. Odchovanec Vsetína Lukáš Duba vsítil vítězný gól. Při závěrečné power-play se vsetínští snažili vyrovnat, ale při hráčích Prostějova stálo sportovní štěstí, zejména při šanci Martina Ambruze, před kterým zela prázdná brána. Bohužel stav série byl po dvou zápasech 0:2 pro tým z Hané.
Třetí zápas série hostil znovu stánek v Prostějově. Ke stadionu jsme dorazili se značným předstihem, tak jsme si šli zkrátit čekání k pár kouskům čepovaného Démona. Náš sektor byl zaplněn podobně jako v prvním utkání semifinálové série. Vsetínští začali hodně aktivně a byli lepší než domácí, dostali šanci ve třech přesilových hrách v první třetině, nicméně ani jednu nevyužili a když pak za deset sekund vstřelili Jestřábi dva góly, bylo o osudu první třetiny rozhodnuto a dost možná i o celém zápase. Druhá třetina přinesla zvýšené vedení domácích na 4:0 a nám bylo jasné, že dneska je konec. To nás ještě více nabudilo k povzbuzování a nekonečnému fandění. Prostě jsme si to užívali. Skvělý zážitek. Začaly padat góly i na naší straně, rázem to bylo 4:2 a zasvitla naděje. Nicméně na řadu přišly zbytečné fauly a zvýšení náskoku domácích.Tenhle scénář se opakoval několikrát. Disciplína nám v téhle sérii chyběla a to byl rozhodující faktor. Na konci zápasu svítil stav 7:4. Jestřábi slavili postup do finále a my se loučili s našimi hráči. Na rozdíl od loňského hořkého konce sezóny byl tenhle konec sladký. Před stadionem jsme se pozdravili s hráči a vydali se zpět k normálnímu životu. Režim play-off skončil. Sezóna skončila. Přišlo jaro.
Za tuhle sezónu jsem moc rád. Její první půlka byla dost zlá a nevydařená, pak ale přišel zvrat. Deseti zápasová vítězná šňůra. Nádhera. Nervy drásající čtvrtfinále s Opavou, zejména pak čtvrté utkání na Lapači. No a nakonec stopka od Prostějova vypadá podle stavu 3:0 hodně krutě, ale naši bojovali a byli týmu, který je naprosto někde jinde, vyrovnaným soupeřem. Tahle sezóna je od nové éry pro mě ta nejkrásnější a překonává i tu první sezónu ve druhé lize. Teď je čas na odpočinek a v srpnu zase od znova.
Hoši děkujem!
2.semifinálové utkání s Prostějovem
Rozhovor s Danielem Vaňkem po semifinále
