Roháče 2014 aneb cesta Nebem a Peklem

Na poslední zářijový víkend jsme si s přáteli naplánovali cestu do Západních Tater, abychom zvládli výstup na Ostrý roháč. Všechno to, co se píše o Roháčích, jak jsou nebezpečné a nejnáročnější na celém Slovensku, je pravda. Nám se podařilo zdolat pohoří až na druhý pokus.

Ubytovaní bylo zařízeno v obci Zuberec ležící hned na okraji Západních Tater. Měli jsme skvělé bydlení u místní rodiny, která v patře svého domu provozuje privát za solidní cenu 8 € na osobu/noc. Privát nás velice mile překvapil svou vybaveností a čistotou. Byli jsme nadmíru spokojeni.

V sobotu brzy z rána jsme se auty dopravili k chatě Zverovka. Tady započala naše cesta. Původní plán byl dojít k Ťatliakově chatě, vystoupat na Sedlo Zábrať a pak pokračovat po hřebeni přes Rákoň směrem na Ostrý roháč. Bohužel počasí z rána bylo zatažené, hory byly v mlze a my nevěděli vůbec co nás čeká. Cesta k Ťatliakově chatě byla ještě v suchu. Jakmile jsme ale započali stoupat do Sedla Zábrať, spustilo se drobné mrholení a my byli nuceni nasadit pláštěnky. Nějaký drobný deštík nás nemohl zastavit, tak se šlo dál. Bohužel, než se nám podařilo vylézt do Sedla, změnil se drobný deštík v pořádný liják a teplota se držela kolem 4° Celsia. Začínali jsme být pěkně promočení a promrzlí. V Sedle padlo rozhodnutí pokračovat na Rákoň, i když nálada začala klesat stejně rychle jako teplota okolí. Mlha všude kolem byla tak hustá, že bylo vidět sotva na 20-30 metrů. My šli ale dál. Na zemi se začal objevovat sníh a my stále stoupali na vrchol, který byl v nedohlednu. Výškoměr ukazoval asi 1830 metrů, když nás zastavila parta lidí vracející se z hora. "Nemá to cenu," bylo nám řečeno."Vraťte se zpět, za dalších padesát metrů to už nejde, zkuste to zítra, mělo by být lepší počasí." Po krátké poradě bylo rozhodnuto, že se vrátíme zpět a vyzkoušíme štěstí druhý den.

Z tůry jsme se vrátili brzy a tak se odpoledne sušilo oblečení a čekání na večer zpestřila partička pokru. Večer jsme si zašli do nedaleké pizzerie naplnit žaludky ať se nám dobře usíná. V neděli ráno jsme se nabalili, naházeli věci do aut a vydali se znovu k chatě Zverovka. Počasí ráno bylo mrazivé. V sobotu večer se vyjasnilo a přes noc se ochladilo až na nulu. Stromy a trávu místy pokrývala jinovatka. Ale počasí vypadalo nadějně.

U chaty jsme se rozdělili, dva z naší party se vydali do Sedla Zábrať sobotní trasou a zbytek nás šel po žluté značce, která se klikatila lesem. Po pár kilometrech nás vystrašil medvěd, který si v klidu bručel z lesa, sice nebyl vidět, ale slyšet byl dost. Za necelé dvě hodiny nás nohy dovedly znovu do Sedla, kde už na nás čekal zbytek osazenstva výpravy. Počasí nám přálo a výhledy byly nádherné, zasněžené vrcholky Roháčů, plesa v údolí pod námi a Slunce nad hlavou. Co víc si přát. Výstup na Rákoň nebyl za jasného počasí taková morda jako den předem. Poté přišel na řadu Volovec (2063 m.n.m.), který měl už na svém vrcholku slušnou sněhovou čepici. Rychlá svačinka a hurá dál. Hřebenovka pokračovala na hlavní cíl naší cesty - Ostrý Roháč (2088 m.n.m.). Cesta k vrcholu byla lemována řetězy, takže nám konečně začal proudit v krvi adrenalin. Řetězy na vrcholu ovšem nejsou taková hrůza jakou jsme čekali. Dalo se to zvládnout relativně v pohodě.

Po Ostrý Roháč jsme potkávali málo lidí, to se ovšem směrem na další vrchol Plačlivé změnilo. Lidu začalo přibývat a na zasněženém vrcholu Plačlivé (2125 m.n.m.) bylo lidí jako na Václaváku. Zjevně všichni využili nádherného počasí, dokonce se tady pohybovali i psy se svými páníčky. Vrcholová tůra pokračovala do Smutného sedla, kde se naše grupa znovu rozdělila. Zase se od nás odpojili dva členové a vydali se po modré značce dolů do údolí zpět k Tatlianského chatě. My ostatní pokračovali směrem na Baníkov přes Tři kopy a Hrubou kopu. Když už jsme přešli Ostrý Roháč tak nás přece nemohlo čekat nic horšího. Bohužel, byl to omyl. Skoro celá cesta byla protkaná řetězy, zejména na Třech kopách. Řetěz tam byl skoro na každém kroku a některé byly o dost nebezpečnější než všechny na Ostrém Roháči. Cestu na Baníkov (2178 m.n.m.) se nám nicméně podařilo zvládnout bez újmy na zdraví. Na vrcholu nás vyfotili tři osamělí Němci a my se vydali dolů do Baníkovského sedla a pak serpentima do údolí. Sestup se nesl ve znamení klouzačky po zmrzlém a tajícím sněhu, byla to vážně bžunda.

Při sestupování jsme se ještě zastavili k Roháčskému vodopádu. Posledních pár kilometrů jsme už mleli z posledního a víceméně jen táhli nohy za sebou. Než se nám podařilo dojít zpět k chatě Zverovka, už byla skoro tma. U chaty jsme nasedli do aut a vydali se zpět domů na Valachy.

Turistický výlet to byl vážně senzační. Nedělní počasí nám připravilo na horách nezapomenutelný zážitek a my můžeme děkovat, že se od soboty umoudřilo. Celkem jsme nachodili 21 km, nicméně trasa byla hodně náročná díky neustálému stoupání a klesání. Zejména pak řetězy a závěrečný sestup byly části, kde ubývalo nejvíce sil. Mě osobně velice těší, že jsem zažil něco tak úžasného, co nám Roháče nabídly. Opakovat bych to celé už ale nechtěl. No prostě cesta Nebem a Peklem.

P.S. Díky celé naší výpravě za super víkend.

Více fotek z výpravy

TO

Jsou to přibližně tři měsíce co jsem se pustil do čtení Stephena Kinga a jeho To. Já vím, podivný název. Alespoň dochází k vtipným situacím, když se o knize snažím mluvit s jinými lidmi.

Z většiny můj repertoár knih obsahuje díla zabývající se fantasy tématikou. Sem tam jsi odskočím k nějakému příběhu Sherlocka Holmese, už pro to, že je to moc chytrá hlavička, tenhle anglický detektiv. Ale většinou zůstávám u Tolkiena, Martina, Sapkowského apod. Nicméně, jak člověk slyší ze všech stran, že je ten King tak dobrý autor, dostane chuť na nějaký z jeho hororů. A chuť jsem dostal i já.

A abych netroškařil, pustil jsem se rovnou do hororu s názvem To. Podle hodnocení čtenářů je to jeho nejlepší horor. Před začátkem čtení jsem měl z knihy trochu respekt, přece jen na horory moc nejsem a sledování filmů a seriálů s touto tématikou mi ničí klidné spaní. Ale co, s chutí do toho.

Knihu jsem měl ve formě e-booku, což pro mě znamená čtení před spaním na displeji mého starého mobilního telefonu. Ve skutečnosti má kniha něco kolem tisíce stran, na mobilu mi svítilo na začátku 18588 stran. Hrozivé číslo. Taky mi trvalo zdolat knihu více než tři měsíce.

Samotná kniha se čte velice dobře. Už chápu, proč je Stephen považovan za skvělého spisovatele. Dokáže člověka vtáhnout do děje, i když popisuje spoustu událostí, které ve výsledku ani nesouvisí s hlavním dějem, anebo s ním souvisí pramálo. Začátek knihy je docela matoucí, protože pan King popisuje životy několika lidí, kteří v tom okamžiku pro vás nic neznamenají a jejich rozdílné životy spolu zjevně nijak nesouvisí. Já osobně v tom měl velký chaos a trvalo mi hodně dlouho, než jsem si uvědomil, která postava je která. Pak už to jde jako po másle.

Děj skáče od aktuálních událostí k událostem, jenž se staly před lety, kdy aktuálně dospělé hlavní postavy byly ještě dětmi a žily společně ve městě Derry. Po letech se vrací zpět do města, voláni svou přísahou, aby zastavili To. Co je ovšem To, ví jenom To samo, jelikož nikdo z hlavních postav si nepamatuje na svůj předchozí život a na své dětství v Derry. Postupně se každému z nich začíná vracet paměť a čtenáři se utváří celý příběh. Se začátku je skákající děj poměrně matoucí, ale jak si čtenář uvědomí souvislosti, otevírá se před ním skvělý příběh.

Kdybych neměl přečtenou Bouři mečů, tak by pro mě To byla nejdelší kniha, kterou jsem přečetl. Nicméně si říkám, jestli to není na škodu, když je horor tak roztahaný. Pravdou je, že jsem od Toho čekal víc. Více napětí, více hororové atmosféry. Možná je to tím, že jsem si za celou dobu neutvořil silnější citový vztah k postavám. Na konci mi ještě chybělo epičtější finále. Ale abych jen nekritizoval, To se čte velice dobře. Vtáhne vás do sebe a drží. Velkým plusem je celý příběh. Nejde zde jen o hlavní dějovou linii, ale i o spoustu dalších linií, které se napojují na hlavní děj a popisují všechny okolnosti a příhody, co se v Derry staly. Pro fanoušky Kinga je To povinnost a ostatní čtenáři také určitě nebudou zklamáni. Já nejsem :)

Dávám 79% za skvělý děj a vypravěčské schopnosti pana Kinga. Nicméně pokud je tohle nejlepší horor, tak jsem čekal víc.



Opět děkuji za korekci Starému teplákovi.

NHL - před play off

Před pár dny skončila základní část NHL a včera začala ta zajímavější část - play off. Do vyřazovací části NHL postoupily jak San Jose, tak i Philadelphia Flyers.

Ve východní konferenci se před sezónou očekával jasný postup do play off pro celky Bostonu a Pittsburghu. Tyto dva týmy potvrdily předpoklady a ve vyřazovací části nechybí. Dres Bostonu obléká David Krejčí, který po základní části skončil na prvním místě v tabulce +/- a po loňském vítězství v produktivitě, je to pro něj další úspěch. Boston také vybojoval nejvíce bodů ze všech týmů NHL.

Do vyřazovací části se bohužel neprobojovaly týmy New Jersey a Ottawy Senators. Nicméně Philadelphia se do play off dostala, a tam ji čeká tým New York Rangers. Dalšími týmy ve východní konferenci jsou Montreal hrající proti Tampě Bay, Columbus soupeřící s Pittsburghem a Boston změří síly s Detroitem, od kterého se to před sezónou čekalo mnohem víc. Ale play off je jiná soutěž, tak možná Detroit ukáže svou sílu a zkušenost právě v těchto zápasech.

Bodování Letců z Philadelphie ovládl po základní části kapitán Claude Giroux s 86 body v 82 zápasech. Druhý skončil náš Kuba Voráček s 62 body v 82 zápasech, což je skvělá vizitka pro českého útočníka. Mezi obránci dosáhl nejvíce bodů Mark Streit. 44 bodů z 82 dvou zápasů je taktéž skvělé číslo. Letci patřili v základní části k týmům s nejnebezpečnějšími přesilovými hrami. Je otázka, jak se jim bude dařit proti lépe bránícímu týmu Rangers, který má navíc v bráně skvělého gólmana Henrika Lundqvista. Dnes v noci začíná jejich série prvním zápasem.

Západní konferenci vyhrál Anaheim. Od Anaheimu se postup očekával. V letošním play off se budou Kačeři snažit odčinit loňské zaváhání. Dalším postupujícím je Colorado, které mě hodně překvapilo svými výsledky. Bude zajímavé sledovat jak si tým povede v play off. Postup si vysloužil i tým St.Louis a stejně tak San Jose, které hraje nádherný hokej a doufám, že se dostane hodně daleko. Chicago a Los Angeles. Dva týmy, od kterých se čekal před sezónou jasný postup. Oba jsou ve vyřazovací části, i když nedosáhli takových výsledků, jako v předchozích ročnících. Posledními dvěma týmy, kterým se podařilo postoupit, jsou Minnesota a Dallas. Postup Dallasu je pro mě velkým překvapením.

Žraloci ze San Jose se utkají  v prvním kole s Los Angeles. Bude to velký boj dvou typově naprosto odlišných týmů. Útočně laděného San Jose a defenzivně laděného Los Angeles. V základní části se v dresu Žraloků nejvíce činili Joe Pavelski se 79 body, kapitán Joe Thornton se 76 body a Patrick Marleau se 70 body. V brance dostával více příležitostí finský brankář Anti Niemi s průměrem 2,39 branky na zápas. Pravdou je, že v poslední době jeho forma není obdivuhodná, a tak je otázkou jestli nenastoupí v bráně Alex Stalock. Každopádně Los Angeles má více síly v obraně než v útoku. Série to bude určitě zajímavá a já věřím, že San Jose půjde dál. V posledních kolech se začíná v dresu Žraloků dařit Martinu Havlátovi a z marodky se vrátil Tomáš Hertl. Obzvlášť pro mladého českého útočníka je tahle série speciální. Zranění, které ho vyřadilo ze sestavy pro OH v Soči a také v boji o nejlepšího nováčka NHL, mu způsobil kapitán Los Angeles Dustin Brown. Sám Tomáš řekl, že je série pro něho osobní záležitostí. Snad se mu dostane odplaty a Los Angeles bude vyřazeno :)

Play off startuje a s ním i ta pravá NHL!

Návrat Trůnů, epizoda 31.

Seriál Hra o trůny se vrátil na televizní obrazovky se svou čtvrtou sérií. Nám končí desetiměsíční čekání a začíná to pravé jaro, na které jsme zvyklí už nějaký ten rok. Včera u nás v ČR proběhla premiéra prvního dílu a stanice HBO na svých stránkách a na svém youtube kanálu umožnila divákům shlédnout první díl zdarma. Jde o zajímavý krok, ovšem vyvstává otázka, zda bude další díly možné sledovat zadarmo, či za příplatek.

První epizoda čtvrté série začíná shrnutím děje z předchozích dílů, ale pak se již vrháme do nových událostí. Na začátku lze vidět Tywina Lannistera, jak nechává roztavit meč. Meč se jmenuje Led a je to ten samý meč, kterým na začátku celé Hry o trůny Ned Stark setne hlavu sběhu z Noční hlídky. Ironií je, že tím samým mečem přijde o hlavu on sám rukou Ilyna Payna. Tywin vždy toužil mít ve svém rodu meč z Valyrijské oceli a proto nový meč předává svému synovi Jaimemu. Ten ovšem záhy odmítá své následnické právo, protože jediné po čem touží, je jeho sestra. Je to ale charakter, ten náš Jaime :) Druhý meč ukutý ze zbytku oceli zatím nevidíme, ale brzy se nám na scéně taky objeví. 

V další scéně přichází na řadu Tyrion. Ten je vyslán k uvítání rodu Martellů. Martellové jsou nové figurky ve Hře o trůny. Jelikož se rody Lannisterů a Martellů nemají moc v lásce, je poslán jako uvítací výbor právě Tyrion. Tywin mu jeho trpasličí vzhled dává pořádně sežrat. Následně se seznámíme i s princem Oberynem a jeho milenkou Ellariou. Oberyn vysvětluje, proč přijel do Králova přístaviště. Jde mu o pomstu za svou mrtvou sestru na Sandoru Cleganovi, zvaném Hora. Tyrion se následně vidí se svou chotí Sansou, která trpí žalem za mrtvého bratra a matku. A i když by jí Tyrion rád pomohl - je to přece trpaslík se srdcem na pravém místě - ona ho odmítá. Jo být Lannister není vždy výhoda. 

Sansa potkává v Božím háji rytíře z první série, kterému před Joffreym zachránila život. Je z něj opilec, ale cítí vůči Sanse dluh. Co se z toho vyvine, uvidíme v dalších dílech. Poprvé v nové sérii také vidíme Daenerys s jejími draky. Ti od minulého roku povyrostli a začínají být neposlušní, což jí jako vždy připomíná její věrný rytíř Jorah. Znovu se objevuje s Daenerys také Daario Naharis, kterého ztvárňuje jiný herec než v minulé sérii a snaží se Matce draků dostat pod sukni :)

Na severu potkáváme Tormunda a Ygritte, kteří plánují útok na Černý hrad. Zatímco čekají na signál od Manceho, přichází za nimi dalším kmen divokých. Thenové, známí svou lidožravou povahou. Jon Sníh zatím přichází v Černém hradu před komisi, aby se zodpovídal z porušení přísahy a zabití Qhorina Půlrukého. V radě sedí uprostřed ser Alliser Thorne, v první sérii si nepadli s Johnem do oka. Po jeho levici sedí mistr Aemon. A po pravici Janos Slynt. Je to ten samý človíček, který v první sérii velel Městské hlídce v Králově přístavišti a podrazil Neda Starka. I díky němu byl Ned popraven. Následně ho Tyrion, jako pobočník krále, poslal do Noční hlídky.

V závěru první epizody potkáváme Aryu a Ohaře. Ti přijíždí k hospodě, kde čirou náhodou Arya zahlédne Pollivera. Jednoho z těch pravých sviňáků, kteří ji a její přátele odvedli na Harrenov. Ten samý muž jí ukradl Jehlu a zabil jejího kamaráda. Po krátké přátelské rozmluvě následuje ostřejší výměna názorů s jednou z nechutných scén, kdy Ohař napichuje hlavu jednoho z předáků Pollivera na dýku. Docela hnus, velebnosti. Následně Arya přichází se svou pomstou, bere si Jehlu a končí život Pollivera. 

V prvním díle jsme neviděli spoustu dalších postav. Rudá žena, Stannis a jeho Cibulový rytíř. Malíček a Varys. Mance a jeho divocí. Nicméně jejich chvíle teprve přijde. Máme se na co těšit.

Díky za korekci Starému teplákovi.

Play-off 2014

Slezan Opava, tým, jenž ve stejném složení hraje snad od začátku 2. NHL. Zkušenost, výšková převaha, ale velice po málu hokejové krásy. Play-off hrané na tři vítězná utkání začalo na ledě Opavy, kde se vypravila početná skupina fanoušků oděných do žlutozelených barev. Opavských fanoušků taky přibylo na vyřazovací část, a tak jejich kotel čítal několikanásobný nárůst oproti zápasům ze základní části. První utkání bylo vyrovnané, Vsetínští se snažili hrát hokej, Opava divadlo. Po první třetině vedli zelenožlutí 3:1, a tak když po šedesáti minutách svítil na ukazateli stav 3:3, mohli být Vsetínští právem rozhození. Utkání došlo do nájezdů, ve kterých byli šťastnější Opavští a Vsetín domů odjížděl s prázdnou.

Druhé utkání série se odehrálo na Lapači a i v něm byli lepšími hráči VHK Vsetín. Znovu se ujali vedení 3:1 a znovu po šedesáti minutách byl stav vyrovnaný, tentokrát 4:4. Velké chyby v naší obraně zapříčinily vyrovnaný stav. Opava moc hokejové krásy nepředvedla, spíš by se někteří z hráčů hodili do Národního divadla. Ale i tak došlo na prodloužení, ve kterém půl minuty před koncem po obrovské hrubce vsítila Opava vítězný gól a Lapač utichl. Smutné na tom je, že Vsetín jak v Opavě tak doma vedl celé utkání. Znovu ovšem rozhodly chyby na naší straně a až neuvěřitelné štěstí na straně hostů. Hráčům nezbývalo než o dva dny později v Opavě zabojovat a zkusit vrátit sérii na Lapač.

Do Opavy se znovu s hokejisty vypravila velká skupina příznivců Valašského hokejové klubu. Tentokrát nás byly více jak tři stovky. Ovšem fandění vinou velkého rozestupu všech příznivců nestálo za moc. Každopádně snaha od nás v hledišti byla a stejně tak od hokejistů na ledě. V bráně se po dlouhé vládě Hromady, kterému zápasy play-off nevyšly, objevil Lukáš Plšek. Ogaři bojovali srdcem za Vsetín a v dramatickém závěru zapříčiněném rozhodčími dokázali uhájit vedení až do konečného hvizdu. Zvítězili 4:2 a vrátili sérii zpět na Vsetín.

Na Lapači již před zápasem bylo jasné, že tentokrát konečně přijde početnější návštěva a určitě se bylo na co těšit. Vsetínští byli od začátku lepším týmem, ale byli to Opavští, kteří se ujali vedení ve 12. minutě první třetiny. Žlutozelení vrhali všechny síly do útoku, ale štěstí stálo jako v předešlých zápasech na straně celku ze Slezka. Do třetí třetiny se šlo za stavu 0:1 pro Opavu. Všichni věřili ve vyrovnání a to přišlo v 53. minutě, kdy se kapitán Vaněk proháčkoval až před Šafránka a vsítil gól. Nastala eufórie. Ta byla ovšem záhy přerušena. Sudí gól neuznal pro údajné kopnutí bruslí. Nakonec se Vsetín ale přece jen dočkal, když v 56. minutě vyrovnal Michal Žák. V ten okamžik jsem myslel, že je konec světa a Lapač půjde k zemi. Nestalo se :) To, co se dělo po vyrovnávacím gólu, je pro mě jeden z nejlepších okamžiků, jenž jsem měl tu čest na našem svatostánku zažít. V prodloužení se nerozhodlo, proto přišly znovu na řadu trestná střílení. Nepamatuji si, co se dělo po čas nájezdů na tribuně vyhrazené pro sedící diváky, ale tribuna na stání se celá držela za ramena. Neuvěřitelné nervy, někteří z nás to vypětí nevydrželi a raději hleděli do země. Opavští odjeli čtyři trestná střílení s prázdnou, náš čtvrtý byl úspěšný. Rozhodující gól vstřelil po ukázkovém blafáku mladíček Pokorný a Vsetín zvítězil. BOMBA. Jeden z nejlepších zápasů, který jsem zažil. Stav série 2:2.

Při pátém rozhodujícím utkání byl stadion Slezanu doslova zahltěn vsetínskými fans. Kteří obsadili celou jednu tribunu podél ledu. Velká podpora z našeho tábora hnala hokejky za vítězstvím. Po první bezbrankové třetině přišla třetina druhá, ve které napadaly všechny góly zápasu. Vedení se ujali hráči Slezanu, ale díky nádhernému gólu Petra Hrušky se Vsetínským podařilo vyrovnat a následně strhl vedení v zápase na žlutozelenou stranu nejlepší střelec Renda Kajaba. V poslední třetině se Opavští hráči snažili o vyrovnání, ale to se jim i díky notné dávce štěstí na naší straně nepovedlo. VHK se konečně dočkal a po pěti letech postoupil do vytouženého semifinále. Tam jej bohužel čekal tým prostějovských Jestřábů.

Prostějov. Největší favorit na postup do první ligy. Profesionální tým poskládaný z odchovanců pražské Sparty a dalších zkušenějších hráčů, kteří přičichli i k extralize. Jak Prostějov, tak i Vsetín měli po čtvrtfinále na odpočinek pouze jeden den a hned se šlo do semifinálových bojů. První zápas jasně ovládli Jestřábi a zvítězili na svém ledě 5:1. Rozhodly časté vyloučení na naší straně a velká nekoncentrace v obranné hře týmu z Valašska. Stejně jako na ledě, tak i v hledišti měli domácí jasnou převahu. Lidí ze Vsetína dojelo na první zápas docela dost, ale úroveň našeho supportu stála za starou belu. Když pak našim automobilům nějací vtipálci provrtali nádrže, tak jsme se vraceli nejen bez bodu, ale i bez paliva.

Na druhý semifinálový zápas se čekala velká návštěva. Nejen v této sezóně patřili Jestřábi k týmu, který dokáže na Lapač přilákat více lidí než ostatní zápasy. Když se tento faktor spojil s napětím a atmosférou play-off, bylo se na co těšit. Z Prostějova přijela početná výprava fanoušků, kteří skvěle podporovali svůj tým a měli připravené hezké choreo. Na zaplněném Lapači byla po celý zápas krásná atmosféra. Konečně se podařilo do ochozů přitáhnou více jak 2500 "platících" diváků. Většina odhadů se pohybovala kolem tři a půl tisíce lidí. Zápas měl skvělý náboj, hrál se útočný hokej, bohužel smolně skončil pro zelenožluté. Za stavu 4:4 ve třetí třetině jsme se nechali nesmyslně vyloučit do tří a Jestřábi přesilovky umí využívat. Odchovanec Vsetína Lukáš Duba vsítil vítězný gól. Při závěrečné power-play se vsetínští snažili vyrovnat, ale při hráčích Prostějova stálo sportovní štěstí, zejména při šanci Martina Ambruze, před kterým zela prázdná brána. Bohužel stav série byl po dvou zápasech 0:2 pro tým z Hané.

Třetí zápas série hostil znovu stánek v Prostějově. Ke stadionu jsme dorazili se značným předstihem, tak jsme si šli zkrátit čekání k pár kouskům čepovaného Démona. Náš sektor byl zaplněn podobně jako v prvním utkání semifinálové série. Vsetínští začali hodně aktivně a byli lepší než domácí, dostali šanci ve třech přesilových hrách v první třetině, nicméně ani jednu nevyužili a když pak za deset sekund vstřelili Jestřábi dva góly, bylo o osudu první třetiny rozhodnuto a dost možná i o celém zápase. Druhá třetina přinesla zvýšené vedení domácích na 4:0 a nám bylo jasné, že dneska je konec. To nás ještě více nabudilo k povzbuzování a nekonečnému fandění. Prostě jsme si to užívali. Skvělý zážitek. Začaly padat góly i na naší straně, rázem to bylo 4:2 a zasvitla naděje. Nicméně na řadu přišly zbytečné fauly a zvýšení náskoku domácích.Tenhle scénář se opakoval několikrát. Disciplína nám v téhle sérii chyběla a to byl rozhodující faktor. Na konci zápasu svítil stav 7:4. Jestřábi slavili postup do finále a my se loučili s našimi hráči. Na rozdíl od loňského hořkého konce sezóny byl tenhle konec sladký. Před stadionem jsme se pozdravili s hráči a vydali se zpět k normálnímu životu. Režim play-off skončil. Sezóna skončila. Přišlo jaro.

Za tuhle sezónu jsem moc rád. Její první půlka byla dost zlá a nevydařená, pak ale přišel zvrat. Deseti zápasová vítězná šňůra. Nádhera. Nervy drásající čtvrtfinále s Opavou, zejména pak čtvrté utkání na Lapači. No a nakonec stopka od Prostějova vypadá podle stavu 3:0 hodně krutě, ale naši bojovali a byli týmu, který je naprosto někde jinde, vyrovnaným soupeřem. Tahle sezóna je od nové éry pro mě ta nejkrásnější a překonává i tu první sezónu ve druhé lize. Teď je čas na odpočinek a v srpnu zase od znova.

Hoši děkujem!

2.semifinálové utkání s Prostějovem
Rozhovor s Danielem Vaňkem po semifinále

Vsetínská sezóna 13/14

Čas plyne jak voda, lidi jsou o rok starší a další hokejová sezóna je za námi. Alespoň co se týče týmu VHK Vsetín. Po loňském nevydařeném play off a okamžitém vyřazení ve čtvrtfinále s týmem ostravské Poruby se k týmu na pozici hlavního kouče připojil pan Juraj Jakubík. Sezónní cíl byl stanoven na postup do semifinále play off, tedy mety kterou se vsetínští snažili dosáhnout marně pět let.

Po srpnových přípravných zápasech čekalo fanoušky na Lapači s posledním prázdninovým dnem exhibiční utkání k výročí dvaceti let postupu do extraligy. Na Lapačském ledě se postavil současný kádr VHK týmu, který vybojoval postup do extraligy. A tak se před krásnou návštěvou po ledě znovu proháněly legendy jako Čechmánek, Tomek, Jaškin, Jenáček, Weintritt, Stavjaňa apod. Ve vycházkovém tempu vyhrál tým legend 8:3.

V polovině září začala sezóna na ostro. Po prvním vítězném utkání na Lapači s celkem Orlové přišla řada proher. Tým nepracoval dobře, někde byl zádrhel, který hráčům Vsetína nedovolil ze sebe dostat maximum. Pravdou je, že před sezónou tým opustil František Zúbek, jenž si to namířil do Anglie, Marek Dubec odešel na Slovensko a obránce David Hoďa zamířil do Polska. Posily jenž měly přivést zkušenosti a zacelit díry po odchodech Fera a Marka byli útočníci Martin Ambruz a Robin Ševčík.

Nicméně Vsetínu se zpravidla zápasy stále nedařilo dovádět do vítězného konce. Trochu viny na tom nesla práce obraných řad, ve kterých vystupovali vesměs mladí hráči. Jedinými zkušenějšími hráči byli bratři Vrbové. Ovšem ani těm se nedařilo předvádět výkony, na kterých by se dalo stavět. Zejména pak mladší z bratří, Filip, nebyl posilou, kterou se čekalo že bude. Proto se vrátil z juniorky Třince odchovanec Pavel Hurtík a na tom bylo poznat, že jde o velice kvalitního obránce.

V minulých letech platilo, že na Lapači hráči VHK dokázali porazit každého a body na domácím ledě neztráceli. Za to na venkovních stadionech to byla bída. Letošní sezóna v tomto směru byla obrácená. Vsetínským se dařilo více na venkovních stadionech, kde podle mě, byla z řady fans lepší podpora než na domácím stánku. V říjnu se Vsetínu podařilo vyhrát čtyři utkání v řadě, z toho tři na ledě soupeře. Pak ale přišla listopadová mizérie a žlutozelení prohrávali jedno utkání za druhým. Finální součet prohraných utkání v řadě se zastavil na čísle sedm. Bylo potřeba něco změnit. Vedení odvolalo trenéra Jakubíka a kormidla týmu se chopil dosavadní asistent Viktor Hlobil společně s Jiřím Weintrittem.

Trenéři zavedli novou taktiku, hra se více soustředila na obranou činnost. Hra rázem vypadala naprosto odlišně oproti dosavadním zápasům. Herně se tým zvedl a pak začaly žně. Do Vánoc Vsetínští zvítězili 3x z pěti zápasů pod novým trenérským duem. Na začátku roku padli doma s Frýdkem a pak přišla neuvěřitelná série deseti vítězství v řadě, kterou utnul znovu až Frýdek Místek. Žlutozelení ukončili základní část na pátém místě, jeden jediný bod za místem čtvrtým a do play off byl celku z Valašska přisouzen tým Opavy.

Vsetínští v této sezóně ukázali dvě tváře. První tvář odpovídala první polovině soutěže, kdy se týmu nedařilo, taktika nefungovala a body nepřibývaly. Druhá tvář týmu VHK se ukázala po výměně trenérů. Obraz hry se změnil, začaly přibývat body ve velkém a hráči získali zpět ztracenou sebedůvěru.

Kanadské bodování týmu ovládl kapitán Daniel Vaněk se 47 body (11+36), na druhém místě skončil se 46 body nejlepší střelec Vsetínského celku Renda Kajaba (30+16) a abychom měli kompletní první lajnu, tak na třetím místě skončil Martin Ambruz s 38 body (17+21). Mezi obránci si nejlépe vedli Lukáš Vrba (5+19) a Pavel Hurtík (6+8). V bráně více zápasů odchytal Petr Hromada, který měl průměr obdržených branek na zápas 2,48. Jeho náhradník Lukáš Plšek měl průměr 3,16. Velkým příslibem do budoucnosti jsou rozehrávající se Michal Žák, Stanislav Báchor a Josef Daněk. Zejména pak Michal Žák v této sezóně předváděl skvělé výkony a udělal za jeden rok obrovský skok kupředu. Jak se říká v jedné nejmenované reklamě: "Na těchto základech můžete stavět."

Co mě v téhle sezóně zklamalo byly výkony rozhodčích. V dnešní těžké době jsou kluby rády za každého fanouška, kterého se jim podaří nalákat do ochozů. Bohužel proti tomuto snažení stojí právě pruhovaná eskadra, která svými mnohdy neuvěřitelnými výroky ničí hokej. Jeden příklad za všechny: Tým hrající oslabení vyhodí kotouč přes všechny čáry a k údivu všech se píská zakázané uvolnění. Vedení Českého hokeje by se mělo tomuto problému věnovat, protože situace je rok od roku horší.

Každopádně ať už se rozhodcování sudích změní či ne, my se už teď těšíme na další sezónu.

Na Vsetíně vychování, Vsetínu věrní!



P.S. Díky za korekturu Lukemu a Karin :)

České trápení pokračuje

Minulou středu 12. února začal pro náš národní hokejový tým zápasem se Švédskem olympijský hokejový turnaj. Všichni víme jak to dopadlo. Hokejky nevstoupily do zápasu dobře, nulové nasazení a bojovnost znamenala na začátku druhé třetiny stav 0:4 pro Švédsko a o zápase bylo prakticky rozhodnuto. Pak se do toho naši reprezentanti opřeli a začali bojovat. Zápas jsme sice prohráli 2:4, ale tým ukázal na co má a že může hrát s každým.

Zlepšený výkon národní tým potvrdil s Lotyšskem, jenž jsme porazili a následně i se Švýcarskem. Bohužel v zápase se Švýcarskem nás porazila naše jediná chyba a neschopnost vstřelit gól. Výkon byl od hokejistů dobrý, ale bohužel Švýcaři to uhaluzáčili až do vítězného konce. Snaha se našim borcům upřít nedala. Výsledky ze základní skupiny nám určily do osmi-finále Slováky.

Na rozdíl od zápasu se Švédskem jsme vstoupili do úvodní třetiny hodně aktivně a v půlce zápasu byl stav 4:0 pro nás. Reprezentanti se už viděli ve čtvrtfinále a začali šetřit síly, ubrali tempo a Slováci začali být hodně zlobiví. Najednou byl stav utkání 4:3 a my se těžko vraceli do zápasu. Naštěstí se nám podařilo skórovat do prázdné branky a tak jsme za stavu 5:3 šli do čtvrtfinále na tým USA.

Čtvrt-finále, zápas který rozhoduje o všem. O úspěchu či neúspěchu na celém turnaji. Tým USA byl jasným favoritem před zápasem, to ale ovšem neplatilo v utkání. Opět náš nástup do utkání byl příkladný, diktovali jsme tempo hry, měli šance. Američani hrozili jen z breaků. Bohužel v tomto zápase nás naprosto opustilo sportovní štěstí a po první třetině jsme prohrávali 1:3 i když jsme byli jasně lepším týmem na ledě. Gól na 1:3 dvě vteřiny před koncem třetiny nás naprosto položil. Američani mají silný tým, dle mého názoru ten nejlepší jaký lze na letošních OH vidět. A tak kvalitní tým je za takového stavu těžko k poražení, což se ukázalo a my ve čtvrt-finále prohráli 5:2.

Nejdůležitější utkání jsme prohráli, ale určitě jsou bezpředmětné řeči o tom, že jsme utkání nezvládli. Utkání z naší strany bylo dobře odehrané, nicméně nás srazily individuální chyby v první třetině. Ondra Pavelec si taky nevybral svůj nejlepší den. Po zápase se okamžitě snesla kritika ze všech stran, na hokejisty, na trenéra Hadamczika, na ČSLH, že měli trenéra vyměnit už dávno, dokonce na Jardu Jágra, že nic nepředvedl. To potom nevím, jestli se lidi na ten hokej dívají očima, nebo jsou k obrazovkám otočeni zadnicemi.

Každopádně se nedivím hokejistům, že po takovém zápase se jim nechce ani mluvit s novináři, kteří se ptají pouze na to, co se stalo a jestli má být Hadamczik odvolán. Já bych na jejich místě rozhovor, který se v bulváru naprosto překroutí, taky nedával. Lidi by si měli uvědomit, že ti hráči pro náš hokej a pro reprezentaci České Republiky udělali maximum a ne jen kritizovat. U nás jsou holt všichni trenéři, ale většina lidí nikdy žádný sport nedělala na vrcholové úrovni. Každý má právo na kritiku, ale je třeba projevit i trochu úcty a to si málokdo uvědomuje.

Uvědomte si, že hráče jako Jágr, Židlický, Eliáš jsme nejspíš viděli v reprezentačním dresu naposledy. Další OH jsou za čtyři roky, ale bohužel nám ujel vlak, tyto hráče nemá kdo nahradit. A proto si musíme zvyknout na fakt, že prohraných čtvrt-finálových utkání bude víc. Každopádně já nadále budu podporovat naše reprezentanty a budu nadále hrdý na to, že jsem ČECH.

Motivační video na závěr