Rok se s rokem sešel a stejně jako posledních 8 let patřil druhý červencový týden největšímu festivalu tvrdé rockové a metalové hudby ve východní Evropě. Masters nebo-li MoR se odehrál mezi dny 14. až 17. července v malebném městečku Vizovice nedaleko Zlína. Město Vizovice především známé jako sídliště likérky Rudolf Jelínek, které je tedy centrem všech druhů pálenek, se stalo na čtyři dny hlavním městem všech metalistů a metalistek.
Pro mě a mé kamarády se MoR stal srdcovou záležitostí a je to pro nás jako dovolená. Letos jsem navštívil Masters of Rock po páté, takže to pro mě bylo takové malé jubileum. Čtyři dny nabité metalovou hudbou plnou zahraničních hvězd, dobrým pivem a hlavně skvělým kolektivem, co víc si přát? Abychom řádně nasáli atmosféru, byl naplánován odjezd pro jistotu už den předem. Po příjezdu na stejné místo jako každý rok následovalo klasické stavění stanu a zabydlování se. A stejně jako každý rok, tak i letos, se nám to snažili znepříjemnit tisíce lesních mravenců. Nakonec jsme mravenců měli dost, tak se šlo před areál do stánků na pivo. O MoRu se říká, že je zde obrovský výběr pití a jídla všeho druhu. Něco na tom bude.
Ve čtvrtek ráno jsme se probudili do zataženého dne, počasí nevěštilo nic dobrého. Po dvanácté hodině konečně nastala chvíle ke vstupu do areálu likérky. Letos všude přítomné stánky s jídlem, pitím, metalovým oblečením a podobnými věcmi, doplnily hry od Gambrinusu. Lidé si mohli zajezdit na býkovi, v tomto případě na plechovce piva Gambrinus, proběhnout překážkovou nafukovací drahou, zabojovat jako bojovníci sumo, vylézt na gumovou lozící stěnu s odborným jištěním nebo prostě zahrát na velkém nafukovacím hřišti fotbálek. Obzvlášť fotbal byl pro procházející velkou atrakcí. Hráči to měli znepříjemněné tím, že na gumové zemi byla vrstva vody. Jak se říká kdo maže, ten jede. A jezdilo se vážně ve velkém, některé situace byly velice komické a některé vypadaly docela nebezpečně. Nakonec pro nejodvážnější zde byl připraven bungee jumping ze 70 metrů vysokého jeřábu.
Jako první zahrál na pódiu klasický valašský Fleret. Kapela bohužel již vystupuje bez své osmdesáti dvouleté zpěvačky Jarmilky Šulákové, ale i tak to byl řádný nářez. Slyšet zpívat pár tisíc metalistů lidovky typu Zafúkané, zafúkané je nezapomenutelný zážitek. Okamžitě mě zaplavila vlna hrdosti, že mohu být součástí toho co se kolem mě děje. Do večera zahrály dalších spousta kapel, jako například Alestorm nebo Amorphis. Večer pak patřil vystoupení tzv. Pagan Alliance, což jsou dvě kapely: Eluveitie a Finntroll. Parádní vystoupení obou kapel, při kterých se střídaly songy od obou band. Nechybělo pořádné pogo ani tzv. Wall of death. Největší běsnění davu nastalo při písni od Inis Mona. Po Pagan Alliance následovalo vystoupení další hvězdy Hammerfall a následně kapely Moonspell.
Páteční den sliboval večerní vystoupení hlavní hvězdy Twisted Sister, ale do té doby zahrálo ještě několik kapel. Odpoledne se na hlavním pódiu pojmenovaném po loni zesnulém hudebníkovi Ronnie Jamesi Diovi představila česká kapela Silent stream of godless elegy. Další banda tentokrát z Maďarska Ektomorf předvedla šílené vystoupení. Styl hudby připomínal mix kapel Sepultury a Soulfly a show to byla vážně výtečná, zpěvák dokázal dostat lidi do varu. No a pak už následoval Twisted Sister. Velká hvězda z Ameriky, od které většina osazenstva znala pouze jednu nejslavnější písničku, předvedla show, jak se říká, za všechny prachy. Podle spousty lidí to byl nejlepší headliner ze všech ročníků Masters of Rock. Po TS přišla na řadu kapela Airboune. Říka se, že Airboune jsou novodobí AC/DC a nebude na tom jen zrnko pravdy, ale rovnou celá kopa. Exkluzivní představení doplněné lezeckou zdatností zpěváka na konstrukci pódia, z která poté zahrál a zazpíval bylo opravdu dech beroucí.
V sobotu přišlo pravé letní počasí. V poledne vystoupil Jiří Schmitzer. Výkon tohoto herce/hudebníka i přes prasklé struny na své kytaře byl parádní. Odpoledne přišla na řadu powermetalová kapela z Německa jménem Powerwolf, podle bratrů Wolfů, kteří kapelu založili. Pro mě osobně to bylo druhé nejlepší vystoupení z celého Masters of Rock. Večer spustil svou show U.D.O, bývalý zpěvák ze skupiny Accept. Ikdyž je tento chlapík poměrně starý, tak na svůj věk dokázal dovézt zpěv do obdivuhodných výšek a celkové vystoupení bylo parádní. Po U.D.Ovi přišla na řadu další hvězda Guano Apes. Bohužel být hvězda neznamená skvělý výkon a v tomto případě to platilo bez výhrady. Kdo ví, jestli to bylo špatně zvoleným playlistem nebo špatným zpěvem Sandry, ale Guano Apes byla naprostá nuda a pro mě totální propadák.
Neděle znamenala pro mnoho lidí stopku v pití alkoholu a někteří z nich se již v dopoledních hodinách vypravili na cestu domů. Odpoledne se předvedla kapela z Ruska Arkona, která vyznává folk metal s drsným hlasovým projevem své zpěvačky Mashi. Na večer vystoupili němečtí Oomph!, kteří jsou náramně podobní svým krajanům Rammstein. Po nich kapela Overkill a poslední hvězda festivalu Helloween. Helloween zahráli velice povedený koncert, snad až na místy dlouhé vypravování zpěváka. Jako poslední zahrála před již velice prořídlým publikem kapela Tři sestry.
Pět dní uběhlo jak voda. Letošní MoR navštívilo a dost méně lidí než ten loňský, který byl jako jediný v historii vyprodaný. Nakonec si našlo cestu na Masters přes 23 tisíc lidí. Jako vždy byl festival doprovázen skvělou atmosférou, která je v Evropě pověstná. Dobře to vystihl kytarista Twisted Sister Jay Jay French, když řekl, že to pro celou kapelu byl výjimečný zážitek. A ten už něco viděl! No a nám nezbývá než doufat, že ten rok rychle uteče. Příští rok nás čeká jubilejní desátý ročník a kdo ví, třeba se konečně na Ronnieho pódiu objeví vysnění IRON MAIDEN...
